Bez předsudků

Je pozdní odpoledne a já chvátám do akademického centra na hru divadla Kalich z Prahy. Jdu už celkem pozdě, a tak mě potěší že potkávám společensky oděné lidi chvátající tímtéž směrem. Uvnitř budovy univerzity se zděsím, když zahlídnu konec řady na šatnu. Tak tahle je asi pěkně na dlouho. Během čekání ve frontě zaslechnu zajímavý rozhovor mladé ženy, která říká své kamarádce: „Tohle se ti bude určitě líbit, už jsem na tom byla třikrát. A Zedníček s Paulovou jsou první třída ve své branži.“ Tak asi se mám na co těšit. Aspoň to tak vypadá. Já jdu poprvé. Řada se pomalu zmenšuje, a tak jsem konečně na řadě a můžu se od šaten odebrat do sálu.

Zazněl gong. Je tma. Z pódia se ozývá zvuk motoru. Kromě toho se nic neděje. Po chvíli se však tma mění v tlumené světlo motelového pokoje. Na scéně se objevuje Diego a Fiona –sekretářka a šéf, kteří ztratili klíče od automobilu, takže nemohou pokračovat v cestě. Proto jsou nuceni ubytovat se v motelu Rohlík. Srší nevyčerpatelným humorem na nesmrtelné téma: Vztahy mezi muži a ženami. Některé scény jsou vyloženě improvizované a to dodává komedii tu pravou šťávu. Když se Diego snaží usnout a Fiona se ho pořád na něco vyptává, tak už se neudrží a volá: „Ti jednu fláknu!“ Fiona mu s nehraným smíchem odpovídá: „Tyjo Pepo, tobě pořád zůstal takový ten Zlínský dialekt!“ a na to on odpovídá: „Lehni nebo ti liščim!“

Při scéně kdy předstírá Diego s Fionou erotický rozhovor po telefonu se Fiona uchichtává a říká Diegovi: „Mluv trochu víc nahlas, neslyším tě.“ „Cože?“ odpovídá Diego. „Říkám abys mluvil trochu víc nahlas, ti nahoře si taky zaplatili!“

A je to tady. Přestávka. Jako obvykle v tu nejnapínavější chvíli. Vystojím frontu podobnou té u šaten, abych si mohla koupit něco v univerzitním bufetu. Prodavačka na mě spiklenecky mrká, když k zaplacení vytahuji studentskou čipovku. Ve vzduchu létá spousta pozitivních hodnocení, jako „Tak to je přesně můj styl humoru.“ nebo „Tak už jsem se dlouho nezasmál.“ či „To je to nejlepší na co jsme mohli jít.“ Já se zatím hodnocení zdráhám, ale už dopředu cítím, že tahle hra si opravdu svou již 345 reprízu zasloužila. Ozve se gong. Podruhé. Potřetí.

A už sedím zase v sále, plně vtáhnuta do děje. Co si ti lidé nevymyslí. Zedníček s Paulovou předvádějí na miniaturní ploše tantrické polohy , Zedníček se ukáže téměř v celé své kráse. Příběh končí vlastně náhodným splynutím dvou lidí, které jak se nakonec ukáže... a to vám neřeknu. Nezaplatila jsem moji téměř jednodenní výplatu za to, abych věděla stejně jako vy. Až budete mít volno, běžte se na to podívat sami! Rozhodně nebudete litovat peněz, které za hru zaplatíte.

Moje statistika:            Prosmátý čas 95%

Prousmívaný čas 4%

Bez emocionální reakce 1%